Můj porod s Jeníčkem 30. 7. 2017

Tento příspěvek je popsaný dopodrobna, přesně jak to bylo. Může to být pro někoho až moc, tak nedoporučuji citlivým osobám.

Jeníček, 30.7.2017, pár hodin po porodu

Všechno to začalo 26. července v 15:00, kdy jsem pocítila první kontrakce pravidelně po 10 minutách, které ani po teplé vaně nepřešly. Jelikož jsem i zakrvácela jasnou krví, tak jsme se vydali do porodnice na pohotovost. Přijeli jsme tam okolo 18:00. Vyšetřili mě s tím, že je tam pořád čípek a že natočíme monitor a podle něj se uvidí. Monitor byl v pořádku, doktorka mě ještě jednou vyšetřila, ale nebyl to nález k porodu. Nabídla mi čípky proti bolesti, ale já odmítla. Doma bolesti přetrvávaly, dokonce se prodloužil interval kontrakcí a zkrátily se na méně než 10 minut. Zkusili jsme usnout a podařilo se. V noci mě některé vzbudily, ale bylo to ok.


27. července ráno byly bolesti jaksi nepravidelné, po 5-10 minutách, tak jsem si zase napustila vanu a bolesti byly pravidelné po 6 minutách, během dne to trošku ustávalo, tak jsme šli na procházku se psem a tam se opět staly pravidelnými, zkrátili se na 4-5 min a trvaly cca minutu, ale pořád nic. Večer byly v průměru po 8 minutách a tak jsem to šla zase zaspat, ale pořád mě to budilo a byly silnější než před tím.

Ráno 28. července mě 10:30 čekala kontrola v porodnici, kde jsem měla kontrakce po 5 minutách, byly vidět na monitoru, ale po prohlédnutí doktorem jsem tam měla pořád čípek a usoudil opět, že to zatím k porodu není a když tak se uvidíme v neděli na další kontrole. Bolesti nepřestaly, pořád co 5 minut a tak jsme se kolem 17:00 vydali zase do porodnice. Natočili monitor, doktor mě prohlédl, zbylo tam ještě kousek čípku a doktor mi nabídl hospitalizaci. Ale člověk neví jak dlouho to bude trvat a sama jsem tam být bez manžela nechtěla. Měla jsem naměřený vysoký tlak, tak mi ho ještě přeměřovali s tím, že pokud by byl zase tak vysoký, tak si mě tam musí nechat. Naštěstí byl v normě a jeli jsme domů pokračovat v počítání kontrakcí a napouštění teplých van. Z porodnice jsem odcházela s tím, že až příště přijedeme, tak si mě tam nechají. Doktorovi jsem věřila, protože už to trvalo dlouho a nevím jak bych to zvládla další dny. Celkově jsem vůbec nespala a pořád mě to budilo.

Na porodním boxu asi 20 min po porodu

29. července okolo jedné hodiny ráno mě začaly budit kontrakce, které byly nepravidelné, ale byly hodně silné. Ty předchozí dny se to stupňovalo a já jsem si pořád říkala jaké to bude pak. Od té jedné jsem už nespala, měla jsem hlad, ale nebyla chuť, tak jsem si pak dala aspoň banán. Manžela jsem nebudila, ten spal do devíti a já jsem si dávala vany na utišení bolestí, ale spíš se mi ty bolesti stupňovaly. Když se manžel vzbudil už viděl, že mě to bolí, trošku jsem si i pobrečela, že jestli to tak bude ještě následující dny tak asi umřu na nedostatek spánku a všeho. Kontrakce jsem měla pořád nepravidelné, ale pro mě zatím hodně silné, dala jsem si aspoň pár mandlí. Během těch hodin jsem byla asi stokrát na velké. Říkali jsme si, že zajedeme zase do porodnice i kdyby mi měli dát jen čípky na bolest, abych si aspoň pár hodin odpočinula.

Vyjeli jsme před 12. hodinou a dojeli jsme 12:07, kdy jsem zazvonila na porodní sál, ani jsem nemusela mluvit a porodní asistentka, která byla od pohledu moc milá, hodná a laskavá mi řekla, že se na to podíváme. Nález 1,5 cm bez čípku. Já jsem se v tu chvíli nemohla ani zvednout z té vyšetřovací postele. Jen mi řekla, že mi dají košilku a přidělí mi porodní box. Manžela poslali pro věci k porodu. Ten prý letěl k autu, aby něco nezmeškal, myslel si, že už to bude. Tak přišel převlečený na porodní box a já už byla napojená na monitory a tak jsme si řekli, že už to je tady. Byla to úleva, že to  konečně bude. Porodní asistentka přišla s kapačkou antibiotik, protože jsem měla pozitivního streptokoka. Píchla mi kanylu a řekla, že za 4 hodiny bude další a že doufá, že další už nestihneme. Po monitoru jsem dostala klystýr, který jsem vyloženě chtěla. Kontrakce jsem pěkně prodýchávala. Byla jsem na balóně, ve sprše, na posteli, všude, kde se mi to zdálo příjemné. Po další kontrole jsem byla na 2 cm a takhle se to pomalu táhlo. V 16:00 jsem dostala čípek na změkčení té branky a trošku to pomohlo od bolestí. Mezi kontrakcemi jsem se snažila odpočívat. Po těch čípcích se ale ty kontrakce zbrzdily a i monitor byl takový horší. Jeníček se nechtěl hýbat a tak mi ho budili třepáním břicha což bylo dost nepříjemné.

Otisk nožičky na památku

Nějak po té 16. hodině se měnila směna. Přišla porodní asistentka, kterou jsem měla na předporodním kurzu. Ta mě vyšetřila, byla jsem na 4 cm, řekla mi, že vodu prasknout nemůžou a že musíme čekat. U kontrakcí jsem se kroutila jak žížala, ale pořád byly takové jako do 10 minut. Dovezli mi další kapačku antibiotik. No už bylo dost hodin a já pořád maximálně na 4 cm a ty kontrakce byly už docela silný, tak mi dali injekci proti bolesti do zadku, která nezabrala.Všechno se to táhlo strašně dlouho. Manžel zajel vyvenčit pejska, nachystal svačinu a přijel. Bylo nějak okolo 22:00. To jsem byla maximálně na 5 cm.

Teď bych se konečně dostala k času 3:15, kdy mi při vyšetření praskla plodová voda. Já jsem jen cítila takové teplo, ale při těch vyšetřeních, ze mě pořád odcházela zátka a krev, tak jsem nevěděla. Jen jsem viděla porodní asistentka jak letí pro vložku jestli je to opravdu ono. Byla jsem už totálně unavená, manžel taky. Strašně se to táhlo. Ale okamžikem, kdy mi řekli, že plodová voda odtéká, tak mi to dodalo sílu a já jsem se chtěla rozbrečet štěstím, že jsme pokročili, i když jsem byla maximálně na 6 cm. Doktor vyhodnotil, že mi pomůžou a dají mi kapat oxytocin. Monitory byly pořád špatné pro porod. No jakmile mi kapal ten oxytocin, tak hned kontrakce po 1,5 minutě, byly pořád prostě a dlouho trvaly. Pořád jsem je rozdýchávala, nedělala jsem nic jiného a kroutila se bolestí.Pak už jsem ani monitor nesledovala, šla jsem pak do postele na všechny 4 a snažila se při kontrakci miminko posunout níž a níž. Byla to strašná bolest. To jsem se poprvé rozbrečela, že jsem fakt unavená (nespala jsem strašně dlouho, bylo to náročné) a taky to fakt dost bolelo jak miminko sestupovalo. Manžel byl pořádná podpora, že to zvládám skvělé, že jsem šikovná.. No a pak se měnila směna v 6:00 a já měla zpátky porodní asistentku,která mě přijímala. Přišla za mnou a řekla, vy jste ​si počkali na mě co? Ona byla nejlepší, empatická, laskavá, taky mě hodně podporovala, hladila mě, když to strašně bolelo, prostě zlatý člověk. Bylo hezké jak jsme všichni 3 spolupracovali. Porodní asistentka mě vyšetřila, byla jsem na 8,5 cm a řekla ať si zkusím zatlačit na posteli, nejhorší co mě mohlo potkat, hrozná poloha, ale musela jsem skrz vyšetření abychom pak mohli na kozu. Ještě chvilku jsem byla na posteli a najednou jsem měla nutkání na velkou, nemohla jsem jít pryč, protože mi pořád kapal oxytocin (kapačka byla napojená na elektřinu). Porodní asistentka mi řekla, že to tlačí miminko a že si mám při kontrakci pořádně zatlačit jak na velkou. To jsem se rozplakala fakt hodně, úplně jsem cítila ten tlak té hlavičky.

Vyšetřila mě a že se přesuneme na kozu. Já už se nemohla zvednout z postele, jak jsem měla malého dole, tak mi oba pomohli na tu kozu. Rodila jsem v takovém polosedu, něco takového, byla to pro mě nejpříjemnější poloha. PA mi hned řekla, že nejlepší je na každou kontrakci se 3x hluboce nadechnout a zatlačit jak můžu. Tak se i stalo. Fakt jsem ji poslouchala a dělala, co říká. První kontrakce mě trošku zlomila, hodně jsem se rozbrečela s tím, že to nezvládnu, že už jsem unavená a že to bolí. Ale manžel i ona mě podporovali strašně moc, nevzdala jsem to. Když jsem poprvé zatlačila, myslela jsem si, že mi tam dole vybouchla bomba a jsem tam dole úplně roztrhaná. Manžel se koukal skoro pořád na ono místo jestli porodní asistentka nelže, že vidí hlavičku. :D Celé to sledoval a pořád mi říkal, že už to bude, že to vidí. Při první kontrakci jsem 3x zatlačila a miminko posunula hodně nízko. U další kontrakci jsem opět 3x zatlačila, ale hlavička se stále vracela. Po této kontrakci mi polili onu část hromadou desinfekce, bylo to příjemné jak to chladilo. :D Volali na novorozenecké a já se znovu rozplakala,že už to fakt bude a viděla jsem manželův úsměv. A už nás čekala poslední kontrakce na druhé zatlačení byla venku hlavička a na dotlačení tělíčko. Byla to neuvěřitelná úleva. Sestřička přišla a píchla mi injekci, cosi skrz placentu, to si moc nepamatuji. Během těch kontrakcí jsem hodně hluboce dýchala. Bolestí jsem neřvala, spíš jsem si nechala záležet na tom tlačení, když mi říkala, že ještě ještě, tak jsem prostě přidala a poslouchala. Jeníčka mi dali na podbřišek, protože měl úplně krátký pupečník a manžel ho přestřihl a konečně sem ho měla na hrudníku trošku fialového, od krve a mázku, ale krásného. Plakala jsem štěstím. Manžel fotil a dokumentoval. Mezi tím jsem porodila placentu, na kterou jsem se i podívala. No je to prostě hnusný no, ale v tu chvíli mi připadalo strašně fajn, když mi všechno vysvětlovali. :D Malého si vzali na převážení a na kontrolu, zda je vše v pořádku, otiskli mu i nožičku a mě zatím zašili 4 stehy malé přirozené poranění. Samotný porod včetně šití trval maximálně půl hodiny, spíš méně, tohle byla rychlost. :)

Jeníček se narodil 30. července 3 dny po termínu v 7:22 s mírami 51 cm a 3600g.

Plakající Jeníček po porodu na vyšetření zatímco mě MUDr. šila

Celkově jsem s mým porodem spokojená a moc ráda na něj vzpomínám. I na tu bolest, prožila jsem si ji abych pak dostala tak nádhernou odměnu. ♥

Děkuji moc manželovi a porodní asistentce Danielové (Nemocnice Milosrdných bratří), že byli mou podporou a že jsme to společně zvládli. Lepší porod jsem si nemohla přát. :)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mléčné řezy

Čokoládová pěna

Grusetky podle paní Lucky Grusové