Záchvatové přejídání - moje cesta za zdravým já

Rozhodla jsem se rozepsat o mém problému, o poruše příjmu potravy. Nevím jestli to bude jeden příspěvek nebo více, protože je toho fakt hodně o čem se chci rozepsat. Možná to nejde ani vidět, protože všechno všude vypadá tak pozitivní, ale je to tak a já nechci nikomu lhát nebo něco předstírat. 

Asi začnu pěkně od začátku ať se trošku dostanete do obrazu jak začala moje cesta. 

Jak víte, v březnu 2019 jsem začala hubnout pomocí lowcarb stravování ze startovní váhy 121,5kg. Pro mě, která chodila maximálně na svižné delší procházky, ke konci hubnutí jsem hopsala podle videí na YouTube u televize, mi to naprosto vyhovovalo. Zhubla jsem ze 121,5kg na 83,3kg což byl už leden 2020, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná. 


Tím, že jsem otěhotněla jsem přestala jíst lowcarb, ale stále jsem si držela podobný přístup, vyhýbala se přidanému cukru, měla sacharidy max do 120g a vyšší tuky a taky jsem zpátky zařadila obiloviny, luštěniny, aby mělo miminko vše potřebné pro jeho prenatální vývoj. V těhotenství jsem se docela dost hýbala, trošku cvičila, ale převážně jsem chodila na delší procházky plus nějaká jízda na kole s rodinou. Jídlo jsem nějak neřešila, vím, že jsem psala tabulky a jedla 2000 kcal, ale vím, že mi tam kolikrát skákalo nějaký to přejídání okolo 3000 kcal, když se zpětně podívám. 


Po porodu jsem se držela stejně. Sacharidy při kojení jsem navýšila na 150g, což bylo pořád docela málo na to kolik jím teď. Ale měla jsem pořád docela pěkný příjem, co si tak pamatuji, 2000-2100 kcal. V listopadu ke konci šestinedělí jsem trošku začala cvičit, dokonce jsem se učila běhat. Všechno bylo tak nějak ok, ale od začátku jsem měla problém s kojením. 


Od ledna 2021 jsem to naplno rozjela, zatím jsem nejela nějaké silové tréninky, ale cvičila jsem programy podle Pamely Reif, maximálně 2x2kg jednoruční činky, do toho jsem pořád běhala, protože mě to moc bavilo. Běhala jsem delší tratě 10-12km, někdy i 17km a dokonce jsem jednou zvládla i půl maraton. Vůbec jsem si neuvědomovala co to může mít za následky. Jo hubla jsem, protože jsem měla určitě velký deficit. Jedla jsem opět úplně špatně ač jsem se snažila zdravě. Vůbec jsem nerozuměla tomu co to znamená ten zdravý životní styl. Měla jsem nastavená makra taky okolo 2000 kcal ale občas jsem viděla zapsané okolo 3000 až 4000 kcal. Vím, že jsem s tím pořád něco dělala a měnila makroživiny a hledala balanc mezi vyššími tuky a tak akorát sacharidy. 


Přestala jsem kojit na konci února, pořád jsem cvičila a běhala snad 7 dní v týdnu a tedy dvoufázově trénovala. Opravdu jsem si myslela, že čím víc budu dřít, tím budu mít nejlepší výsledky. Menstruace stále po ukončení kojení nepřicházela, ale já si říkám, třeba to chce čas. Ale na přelomu května/června, kdy jsem se dostala na váhu 75kg a 18,9% tuku jsem se dozvěděla, že s takovým výdejem bych měla jíst 3200 kcal, že jím málo a že bych měla brzdit. 


Chtěla bych dodat, že už v této době ač jsem si to vůbec neuvědomovala jsem trpěla na emoční jedení, už i před tím než jsem vůbec poprvé začala hubnout, vždy když mi bylo nejhůř, tak jsem to zajídala. Stresy jsem zajídala. Úzkost jsem zajídala. Přejídala jsem se samozřejmě taky, nikdy mi nedělalo problém sníst hodně jídla. Velký apetit mám snad celý život. 


Od té doby jsem najela na za mě udržovací kalorie a to 2700-2800 kcal a většinou to vyletělo až na 3000-3500kcal. Ze 75kg jsem se dostala na nejvyšší váhu o Vánocích 2021na 80kg a řeknu Vám, že i na těchto kaloriích jsem pořád myslela na jídlo a když se ohlédnu zpět, tak jsem se vlastně neustále hlídala, prohlížela ve zrcadle, říkala si jak jsem tlustá a že potřebuji hubnout, pořád jsem se snažila dietit i přes vysoký kalorie ač jsem si myslela, že se udržuji, teď fakt nevím co jsem jako po sobě chtěla, přitom jsem chtěla být ZDRAVÁ A ŽÍT ZDRAVĚ, MÍT ZDRAVÝ PŘÍSTUP A NAJÍT SI BALANC. 


Taky jsem chtěla dodat, že od toho června jsem přestala tolik běhat, začala jsem cvičit silově - doma, postupně jsem si tvořila domácí fitko a kupovala závaží, činky atd. A takhle jsem pokračovala. Cvičila jsem podle YouTube videí, podle instagramových příspěvků a tak. 


Myslím, že v roce 2021 se u mě projevilo to záchvatové jedení a samozřejmě jak jinak, nevěděla jsem o to, nezajímala jsem se o to. Byla jsem ráda, že zvládám rodinu a do toho buším jak blázen a vše stíhám. Ani mě nenapadlo, že jsem si vytvořila takové špatné návyky. Prostě kdykoliv jsem si udělala nebo našla čas sama na sebe, dřela jsem na sobě jako kůň. 


Pak jsem začala na podzim cvičit podle Strongbeauty aplikace a to bylo nejlepší co jsem mohla udělat. Tréninkový plán měl smysl, nemusela jsem nic hledat a nevymýšlela jsem všelijaké kombinace. Takže za mě ano! Ale to jídlo jsem pořád neměla zvládnutý, psala jsem jak šílená do tabulek a jela IIFM. V aplikaci je i inspirativní jídelníček, ale pro mě opravdu inspirující, protože ty makra mi neseděly na můj výdej. 


V lednu 2022 jsem se rozhodla osvobodit od kalorických tabulek, přestala jsem je používat a jela jsem téměř intuitivně do té doby než jsem vyhrála coaching s jídelníčkem což bylo v květnu. Jídelníček jsem měla nastavený na 2300 kcal což z mých až 3500 kcal byl docela mazec změna, ale představte si, že jsem se cítila nejlíp za celou tu dobu a zezačátku jsem měla problém ty porce sníst! Ano přesně tak. 7 týdnů jsem se držela na jídelníčku, nic mi nechybělo, cvičila jsem podle Strongbeauty 4x týdně + 1x týdně cardio a vše šlapalo jak mělo a měla jsem nádherný progress, váhu jsem měla téměř na 73kg s 16,3% tuku podle Inbody měření. 


Prosím Vás doteď lituji, že jsem při těch mých 73kg chtěla jít pořád dál a dál hubnout. Tohle bylo 7 týdnů diety a já plánovala 12 týdnů. A můj cíl byl cítit se dobře a uzdravit si to přejídání což se stalo a byla jsem šťastná. 


Jenže já jsem si to nějak sama pokazila, no nějak. Zaprvé jsem z toho stát se zdravou zase nějak obrátila na chci být top vysekaná a přestala jsem myslet na zdraví. A taky jsem  si přála brusle a chtěla jsem v tom být zase dobrá a bavilo mě to. Přitom ty brusle měly být jen jako pomůcka k trénování Jeni, mýho syna, na bruslích. Ke  cvičení jsem teda přidala téměř každý den brusle. Nebudu lhát, ráno jsem např. jela se ségrou 6km a večer 10km. Achjo když to píšu, tak se za sebe stydím. Sama jsem doma jezdila cca 10km.. Někomu se to nezdá moc, ale já měla denně třeba 20k kroků a do toho 60 minut silový trénink a jela jsem podle jídelníčku na 2300-2500 kcal. A občas během toho byla i práce na zahradě a do toho každý den, celý den, děti a domácnost. Zase jsem se totálně vysilovala a jela bez přestávky od brzkého rána až do večera abych vše stihla. 


Ještě podotknu, že od té doby co mi umřel pejsek, jsem na tom nebyla psychicky dobře a snažila se zaměstnat právě abych na to nemyslela. Umřel mi můj best buddy, náš Rico, na rakovinu. Byla to pro nás velká rána, pro mě opravdu největší a divila jsem se, že mě nepoložilo emoční jedení ani to záchvatové už během toho coachingu, řekla bych, že mě ten coaching s Olivií držel nad vodou. Pro mě byl Rico něco jako terapeut, chodila jsem se k němu vyplakat, přišlo mi, že jako jediný mi rozuměl a najednou tu pro mě nebyl. 


No ale týden takto stačil k tomu aby se vše totálně podělalo. Následovala oslava mých narozenin, kde jsem měla hlídání dětí, měla ten klid, bylo tam to jídlo, byly tam ty emoce a já do sebe celý pobyt u našich futrovala úplně všechno. Doma jsem se snažila nějak pak najet zpět, ale pak byla návštěva, oslava, návštěva a pořád něco. Nemohla jsem vůbec vylézt z toho kolotoče. Neovládala jsem se. Nešlo to. 


Jo a největší chyba, kterou jsem dělala aniž bych si uvědomila, že je to fakt obrovská chyba byla, že den po přejedení nebo tom záchvatu, tak jsem si záměrně zmenšovala porce a to bylo prostě nekonečný. To jsem se dozvěděla, že je právě úplně špatně. 


Další chyba je ta, že se snažím být nějaká dokonalá a neposlouchám svoje tělo. Možná by to šlo všechno když bych tomu dala čas, ale já se to snažím vše dělat i přes mrtvoly. 


Přijde mi, že píšu páté přes deváté, ale snad to aspoň trošku dává smysl. 


A jak na tom jsem teď. Radši se nevážím, cítím na sobě, že jsem na tom jako před coachingem, po stránce zažívání je to katastrofa. Jím denně hodně. Při tom přejídání to je 4-5000 kcal, jinak 2700 kcal nejméně. Pokaždé mě to nějak dostane. Snažím se najít cestu ven. Příčinu a tak jsem už asi našla. Je to pro mě fakt těžký. Už to bude měsíc co jsem opravdu v tomhle kolotoči a není to nic příjemného. 


A jestli si třeba řeknete, ať Teda nežere! Ale prostě já Vám napíšu jak to u mě probíhá. Prostě jdu, dám si něco a věřím, že to stačí. Ale z toho se stane největší katastrofa. Buď si natahám na gauč jídlo a jím a pořád chodil pro další a další a další bez ohledu na to jestli mi to chutná nebo ne, protože je mi to jedno. Nebo stojím u šuplíku a jím přímo u něj a všechno total futruju. A nemám klapku a fyzicky jsem už dávno plná, ale psychicky bych jedla do té doby než bych praskla a možná i kdybych snad praskla. Takhle mi to přijde. 


Už jsem uvažovala i nad pomocí např. konzultací nebo přímo specializovaného pracoviště, ale věřím, že si to dokážu srovnat v hlavě sama, ale už je to hraniční.


Věřím, že pro někoho to bude totální extrém, nedokáže si to představit a budu pro něho největší případ na světě. Ale věřte mi, já nejsem sama a je nás opravdu spousta, kteří máme stejný nebo podobný problém. Já poslouchala podcasty o těchto poruchách a jsou i větší extrémy kdy padala huba i mně a mám z toho největší respekt a strach. 


Co přesně mám v plánu? 


Zrovna teď se snažím se uklidnit, snažím se najít cestu ven, držet se nějakou dobu a vyšších kaloriích a hlavně nic neuspěchat. Chci tomu dát čas a srovnat to. A uvidíme co dál. Pro mě je opravdu tohle teď to primární na co se chci soustředit. 


Určitě budu psát další příspěvek jak se mi daří, jak se mi daří vyléčit se a všem kdo bojujete s nějakou takovou nepříjemnou nemocí, držím palce. Jsem tu a Vámi.

Možná jsem něco zapomněla nebo jsem se nevyjádřila dobře, omluvte mě, případně mi napište co potřebujete vědět. 


Zatím se mějte krásně. ♥ 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mramorová bábovka

Kakaovo-kokosový mug cake

Moje low carb proměna po půl roce - 3. díl