Moje cesta za zdravým já - pokračování

Nedávno jsem sdílela příspěvek o mém problému s přejídáním (záchvatové přejídání, emoční jedení), pozornosti na jídle a hlavně pozornosti sama na sobě, o srovnávání s ostatními,...

Takže bych tímto příspěvkem chtěla pokračovat jak jsem slíbila, že tu budu sdílet něco z mé cesty. Vlastně měsíc jsem jedla průměrně denně minimálně 4 tisíce kcal (někdy to bylo 4 někdy 6, někdy 3500 kcal), z mé váhy 74kg jsem odjížděla na dovolenou s 81,7kg...samozřejmě, že to všechno nebyl tuk, ale voda + nějaký tuk, obsah střev a žaludku atd. Rozhodně jsem se u toho přejídání nějak nevážila, protože to nemělo žádný smysl, akorát by to podpořilo výčitky atd, ale v den kdy jsme odjížděli na dovolenou jsem se zvážila a byl to docela šok, ale říkala jsem si, budeme 10 dní pryč, třeba to maximálně pomůže, změna prostředí, jiný pohyb, jiné aktivity. Sice mě to šokovalo a měla jsem takový ty pocity viny jak jsem to mohla dopustit, ale sama jsem věděla, že za to prostě nemůžu. Takže jsem to pustila dál a těšila se na dovolenou. 

Na dovolené jsme tentokrát měli polopenzi s nápoji, dopřávala jsem si co mi chutnalo, vůbec jsem tam jídlo neřešila, pila jsem pivo i víno k večeři. Dávala si mini dortíčky. Samozřejmě jsem si na začátku dovolené řekla, že přijedu jak vepř, ale užila jsem si dovolenou jak jsem chtěla.

Už na té dovolené jsem asi po dvou dnech pocítila snížení apetitu a celkově jsem neměla potřebu sníst toho hodně. Záchvatové přejídání ani nebylo možné, protože jsem neměla žádné možnosti, takže jsem se občas přejedla na večeři, ale nebyl to žádný extrém. Zkrátka tam jsem pocítila zlepšení. A teď doma? Výrazně lepší, cítím se lépe, přijdu si jak kdybych vyfoukla balón, opravdu. Za celou dobu jsem se ani nepodívala do jídelníčku, jím si podle sebe, občas to večer zapíšu do tabulek a zkontroluji se. Vím, neměla bych se kontrolovat atd, ale pro mě je to teď opravdu lepší.

Každý den nejedu striktně, jedu 80:20 někdy i 70:30, je to jedno, prostě si jídlo proložím i něčím co nemá úplně úžasný makra.

Neříkám, že to teď je nejlepší a že to tak bude pořád a už se mi nic takového nestane. Nemyslím na to. Doufám, že to bude lepší a lepší. Ale zrovna TEĎ? Cítím se skvěle, jsem na cestě takové abych opravdu myslela JEN SAMA NA SEBE, DĚLALA VŠE JEN PRO SEBE A NE PRO OSTATNÍ. 

*tohle jsem si namlouvala a v hloubi duše jsem věděla, že to dělám i pro ostatní aby mě nemohli soudit, ale ve skutečnosti jsem soudila sama sebe a pokud mě někdo soudil nebo tak, tak by mi to mělo být úplně jedno!*

VZHLED není všechno, spíš to co je V HLAVĚ je opravdu důležité a to se snažím NAPRAVIT. Protože pokud si to nesrovnám v hlavě, tak nepůjde nic. Nevyléčím nic. Neustále to bude ten začarovaný kruh. Ale s hlavou je opravdu těžké bojovat, ale věřím, že teď jsem na dobré cestě. Je potřeba prostě spojit to tělo a mysl a neoddělovat je. SPOLUPRÁCE, to přesně potřebuji ♥

S tím vzhledem bych ještě chtěla dopsat to, že jsem se neustále snažila podobat např. bikinám v přípravě, to byla nějaká ta moje představa a trvalo mi pochopit, že tohle nemůžu. Nejhorší na tom je, že jsem to chtěla uspíšit urychlit ač jsem věděla, že to chce hromadu práce, času, následně jsem si nastudovala o tom, že všechny závodnice si prochází různými fázemi (myšleno nabírání, udržení, dieta,..), mají kouče, trenéry. Tohle jsem věděla, ale neuvědomovala jsem si to. 

Další velmi důležitá věc je ta, že jsem zjistila, že bych vůbec neměla být v deficitu (v dietě) pokud trpím na přejídání atd., mám zkrátka poruchu příjmu potravy. A že bych vůbec neměla jít do diety, když nemám ani podchycené udržování váhy a celkově stabilitu fyzickou i psychickou. Nejsem specialista, jsem lajk a takhle jsem si ty informace převzala sama.

Pro dnešek bych to ukončila a pokračovala v dalším příspěvku.

Případné dotazy pište do komentářů, můžete se na mě obrátit i na mém Instagramu.

Děkuji za pozornost a mějte se krásně. :)